UVAŘÍM TO!: července 2015

PAPRIKA

Kde seženu červenou papriku? A za kolik? A kolik jí mám vzít? Tyto otázky ve mě vzbouzí nervozitu. Červená paprika, kapie, řecká "Florinis", lesklá, špičatá, vonící po leču.
Leží uvězněné v krabicích z plastu, přikryté děrovaným igelitem, aby dýchaly. Může dýchat paprika? Asi po nějakou dobu ano, do utržení z rodného stromečku. V mírném větříku se pohupuje a drží se rukou maminky, své mateční rostliny. Čeká. Trpělivě a neví na co, zatím ji sluneční paprsky pomáhají k nádherné rudé barvě její kůže. Je tak hladká a tak voňavá, jako maliny s česnekem.
Když je doba sklizně a papriky leží v plastových přepravkách, šeptají si spolu třením o hladkou pokožku, jemným kvikáním mladých žab.
Když beru papriku, rozkrojím ji, křupne jako prasklá kost a vyteče z ní šťáva jako z těla krev. Ona ví, že je určena k sežrání nebo si to raději myslím. Co by mi asi řekla, když jí z útrob vytrhuji cévy a žlázy i s jejími plody? Řekla by mi: "Ano, snězte mě"? Nevím, a asi ani nechci vědět.
Když ji hodím na pánev, kroutí se a tancuje ve víru oleje a voní nádherně, jako paprika.
Ve společnosti česneku se jí v gastrosvětě velmi dobře spoluexistuje.
Někdy ji přestane bavit její čerstvost a svěžest, pak své tělo v prach obrátí a i poté je dál k užitku.
Život nekončí jen přeměňuje skupenství.

(Tento text vznikl v rámci našeho rodinného každodenního desetiminutového bloku tvůrčího psaní. A protože jsem se pustila do gastro blogu, nevidím lepší příležitost, než začít právě tímto textem)

UVAŘÍM TO!

úterý 28. července 2015

UVAŘÍM TO!: PAPRIKAKde seženu červenou papriku? A za kolik? ...